Dostihy a handl o prezidenta

Stačilo pět let, a našim přátelům politikům pohasla paměť. "Příště budeme prezidenta volit veřejně," meditovali po ostudě poslední volby hlavy státu jeden přes druhého. A ejhle. Volba je ve dveřích a všechno je jinak.

Není to výchovné a od politického komentátora to může působit divně. Ale přeci jen: Tahle prezidentská volba u nás mě nezajímá. Ba zčásti se mi hnusí.

Možná je to tím, že jsem v Americe, a vidím, jaké výkony podávají tamní kandidáti. Obama káže, něco mezi Martinem Lutherem Kingem a Johnem Kennedym, Hillary zas něco mezi univerzitním profesorem a Oscarovou herečkou, ovládá davy. „Stařičký" McCain sice trochu mulá, ale šíří kolem sebe tunu pozitivní energie, že to málem zboří obrazovku.

Kandidáti absolvují tolik setkání, tolik vystoupení, tolikrát se brání útokům, že i kdyby byli před kampaní jelita jako adepti superstar, vyjdou z ní jako superpolitici. Jenže žádné jelito, natož beze jména, se tu hlásit nemůže.

Američtí intelektuálové si stěžují, že je to trochu jako koňský dostih. Lidé nesledují, co kandidáti plánují udělat pro zemi, ale dech beroucí závod krásných zvířat.

U nás to není koňský dostih, ale koňský handl. Umaštění strejci ve zmijovkách si navzájem chtějí namluvit, že jejich herka nemá nalakovaná kopyta a vybělené zuby. Naparují se, funí, smrkají, slopou pivo a v skrytu duše se těší, jak se navzájem napálí.

Možná by takový pohled bavil masochistu, mě už ne. Jak může někdo vážně čachrovat s tajností volby? Je to ale pochopitelné. Krásný, takový český švindlíček. Jaký je jeho smysl? „Přidej, pantáto Pupku, jinak ti šeredně zatopím."

Před pěti lety koňský handl tak páchl, že znechutil samotné čachráře. Jako jeden pantáta a jedna selka se sešli v kvelbu a svatosvatě na panenku Marii slíbili: „Příště uspořádáme veřejné dostihy, aby se ukázalo, která herka má páru."

Sotva je přešla kocovina, otrnulo jim. Slib porušili. Panu faráři v kostele něco namluvili, však pánbíček jen tak na nějaké slovo nehledí.

Tak nám ukradli dostih a vesele si handlují. Od minula se ledasčemu přiučili. Na rozdíl od rychlosti dostihových koní nemá podlost handlířů žádné meze, žádná pravidla a žádné vítěze.

Jen oškubané.

Martin Komárek