Aby bylo jasno, musím předeslat tři věty:
1) Každý, kdo mě zná, ví, že nepovažuji peníze za smysl života a nikomu jsem nikdy nezáviděl plat ani bohatství
2) nezpochybňuji, že pan Dvořák televizi v určitém směru rozvíjí, ani rozhodnutí Rady ho za to odměnit.
3) Jsem přesvědčen, že když se v časech krize správně uskrovňují politici, kteří žijí z veřejných peněz, měli by se takto uskrovňovat i ostatní funkcionáři.
Vím, že spousta lidí třeba na liberecku, kde jsem byl zvolen, musí pracovat za deset či dvanáct tisíc a jsou rádi, že práci mají. Za ubohý stav hospodářství do značné míry mohou politici a bylo by tedy nemravné, kdyby si chtěli zvýšit mzdy na úroveň západoevropských.
Na druhou stranu je ale otázka určitého zvýšení legitimní. Nebudu mluvit o platech poslanců, to mi nepřísluší. Budu však mluvit o platech ministrů a premiéra.
Odpovědnost ředitele české televize nebo drah je jistě velká. Ale je větší než odpovědnost premiéra země, aby měli s odměnami trojnásobek jeho stopadesátitisícové mzdy? Není. Ministr se sto šesti tisíci je proti takovým ředitelům naprostý hadrník. Tohle prostě není spravedlivé. Jestliže se politici právem bojí veřejného mínění a připouštějí maximálně jednoprocentní růst platu (i já to považuji za rozumné a správné) měli by se stejně solidárně v těžkých časech chovat i ředitelé a náměstci žijící z veřejných peněz.
Česká televize a český rozhlas, které by měly být ve společnosti strážci slušnosti a smyslu pro fair play, by měly jít příkladem.