Dalo by se pokračovat. Ale pozor, toto nejsou nadsázky humoristovy, to jsou skutečné záznamy hodokvasu hlouposti a podlézavosti tradičních stran. Člověk by si mohl říct – a mnozí voliči mi to říkají – stejně se nic nezmění, proč bych měl volit.
Naprosto chápu. Když člověk vidí komunální politiky jak tu vaří kávu, tam porážejí prase, hlavně se však předhánějí v tom, jak v místním plátku pošpinit své soky a sokyně, na které se na veřejnosti kření a už se těší, jak si s nimi budou rozdělovat křesla na radnici, dělá se mu zle.
Přes to volby smysl mají. Až na výjimky ovládají radnice ve větších městech stále stejné party. A stále titíž velcí kluci koulejí s penězi tak, aby z toho měli prospěch oni a ne obyvatelé. Praha mohla být světovou metropolí, kdyby dvacet let nevládli na radnici amatéři ve prospěch zlodějů. Město mého srdce, Liberec má ohromný potenciál a mohlo být bohaté. Předchozí vlády mu uvázaly na krk dvoumiliardový dluh a zničily centrum.
Komunální volby jsou dvacet pět let po listopadu třetí možnou etapou pokojné sametové revoluce.
Před pětadvaceti lety jsme (pravda, bez velkého úsilí) svrhli okupační režim. Bohužel se pak k moci postupně dostaly strany, které se spojily z podvodným byznysem. Nevedly k zemi k prosperitě, ale k zaostávání a pouštěly žilou státnímu rozpočtu ať už ze ziskuchtivosti nebo neschopnosti.
Občané loni konečně zacinkali aspoň nesměle klíči v druhé etapě pokojné revoluce: Spolčení starých stran padlo, když se faktickým vítězem voleb stalo hnutí Ano.
To ukázalo, že není žádný slepenec, ale tým, který to s demokratickou změnou poměrů v zemi myslí vážně. Samozřejmě jsem fanoušek Ano. Ale nejsem nekritický. Za rok, co sedím ve sněmovně, jsem mohl já osobně i naše hnutí udělat víc. Často stojíme proti všem. Hlasování je ovšem hlasování a protože je nás málo, nevyhráváme. Někdy proti nám stojí i koaliční partneři.
Jde to všechno strašně pomalu a někdy je z toho člověk na hlavu, i když ví, že má svědomí úplně čisté a dal do toho všechno.
Teď ale buď voliči v komunálních volbách potvrdí, že chtějí změnu, nebo dají hlasy starým stranám. Volby pro Ano nebo pro místní hnutí a strany znamená: Chceme pokojnou revoluci na radnicích, už si nechceme nechat valit šrouby do hlavy stejnými partami, ať už mají zdánlivě oranžový, modrý či modrofialový dres. Nebo nepřijdou k volbám.
Nevím na co si vsadit.
Rozum říká, že se v téhle zemi nějak nic nevede, i když je krásná a lidé jsou schopní.
Srdce si ale nedá pokoj a vnucuje, že my voliči už konečně ten listopad dotáhneme. Koneckonců, bolševická říjnová revoluce byla v listopadu, proč by naše listopadová nemohla po pětadvaceti letech gradovat v říjnu? :-)