Rušit nebo nerušit lustrační zákon? S Babišem to nesouvisí

Komunisté znovu a znovu předkládají do sněmovny návrh na zrušení lustračního zákona. Byly už vyčerpány všechny argumenty pro i proti. Už bych tomu ani nepřikládal význam, je zcela zřejmé, že pro voliče už tento papír vydávaný ministerstvem vnitra nemá cenu. (Mimochodem, já mám čistý „lustrák“ podepsaný Stanislavem Grossem. Není ten Grossův podpis větší škraloup, než kdybych měl „lustrák“ špinavý?) Jenže musím se tím zabývat, protože o tom musím hlasovat. Čím se budu řídit?

Jsou mezi námi lidé, kteří hluboce litují Bilakova skonu a jsou jistě mezi námi i lidé, kteří považují majora Zemana za prototyp kladného hrdiny. Nepochybně jsou mezi námi i prezenti, kteří považují Pafku Morozova za hrdinu a udávání „politicky škodlivých řečí“, za příkladný čin.

Takoví lidé však zdaleka nepřevažují.

Nejen já, ale drtivá většina občanů by tedy vědomého udavače nechtěla ve vládě ani na žádném důležitém úřadě. Jako by tam asi nechtěla člověka, který kdysi v opilosti přejel dítě, byť se nakrásně polepšil, je výkonný a všestranně zdatný. Jsem si naprosto jist, že nejen my, kteří jsme za Ano kandidovali, ale ani nikdo ze statisíců voličů, pro které Ano znamenalo jakousi naději, nevěříme, že Andrej Babiš byl vědomý udavač, který škodil lidem. Věříme jeho tvrzení, že nikdy s estébáky vědomě nespolupracoval a jsme přesvědčeni, že dříve nebo později vyhraje soud.

Rušení či nerušení lustračního zákonu se tedy Andreje Babiše nijak netýká.

Osvědčení, které mi kdysi podepsal Gross, totiž neříká, zda byl člověk vědomým udavačem, ani když by v něm byl záznam. Stokrát či vícekrát se ale stalo politickým klackem. Možná proto, že udavačství a větší či menší míra aktivní spolupráce s utlačovateli je podvědomým traumatem našeho národa. Počínaje Sabinou a Mrvou, přes Emanulea Moravce až po onoho zesnulého krejčího. Časté bohužel je i to, že udavači byli mezi takzvanými hrdiny, stejně tak i to, že mezi mlčící a „spolupracující“ masou byli rovní a slušní lidé.

Dvacet čtyři let po revoluci tedy nemá lustrační zákon žádný smysl. Myslím, že to vědí i pánové Kalousek a Stanjura, kteří ho obhajují s takovou vehemencí, jako by šlo o jejich vlastní domky. Je to však jediná zbraň, kterou mají na Ano a v politice, stejně jako v hospodské rvačce, musíte podle nich použít všechno, s čím se dá mlátit.

Měli bychom tedy jejich ryk přeslechnout a hlasovat pro zrušení?

Domnívám se, že nikoli.

Jsou dva důvody.

Ten první je, že zákon navrhují komunisté. Ne že by to byli ďáblové. Paní Rujbrová, pan Filip, pan Kováčik a další ve sněmovně působ jako slušní a pracovití lidé. Bohužel jsou však mezi jejich voliči masově zastoupeni ti, kdo litují Bilakova skonu a i tito poslanci se jim musí vlísávat.

Druhým důvodem je, že by skutečně řada lidí mohla vykládat zrušení takto: Ha, babišovci mají špatné svědomí, tak honem ruší! Zvláště voliči TOP 09 a ODS, kteří ze zoufalství nad výkony svých stran přešli v loňských volbách k ANO by si to mohli vykládat špatně.

Proto pravděpodobně budu hlasovat proti zrušení lustračního zákona, ačkoli si myslím, že by měl být zrušen.

Politika, to jsou paradoxy...

Martin Komárek