Nechceš komunistickou školku? Táhni na ulici, smrkáči!

Státní školky jsou přeplněné. Pokud tam chcete dostat dítě, musíte na mnoha místech podvádět, uplácet, nebo se aspoň dostatečně přesvědčivě rozbrečet. Soukromé školky sice jsou, ale i pro lidi ze střední třídy jsou drahé. Mámy, které pečují o děti, často ztratí zaměstnání nebo aspoň kariérní a platový postup. Zkušenosti vyspělých zemí (to my ještě nejsme) dokázaly, že vyšší zaměstnanost matek, třeba na klouzavé úvazky, prospívá nejen rodinám, matkám samotným, ale i růstu produktivity práce a tedy blahobytu pro ostatní.

Člověk by řekl, že debata o zákoně o takzvaných skupinách dětí bude jednoduchá. Už třetí hodinu ale sedím v tvrdé sněmovní lavici a žasnu. Většina debatujících se řídí logickým vzorcem, který můžeme popsat následujícím příkladem:

„Ano, máme tu padesát tisíc lidí, kteří nemají po zemětřesení střechu nad hlavou. A vy jim tady nabízíte stany, přenosná dynama a cisterny s pitnou vodou? Ale ti lidé si přeci zaslouží pěkné zděné domy, koupelny s teplou a studenou vodou a televizi v každé místnosti. Žádné stany tedy! Ať zůstanou pod širým nebem.“

Návrh nového zákona zaručuje takzvaně hlídání, tedy všestrannou péči, nikoli další vzdělávání, které dávají mateřské školky. To je pochopitelné|: vše bude levnější, hlídací skupiny vzniknou na pracovištích, maminky budou blíž dětem a pokud opravdu věří, že jejich dítě potřebuje předškolní vzdělání, počkají si v pořadníku. (Nebo budou plakat, uplácet či podvádět.)

I pořadníky se ovšem zkrátí. Ubude těch dětí, které svěří rodiče skupinovému hlídání.

Něco takhle jednoduchého ale pro mnohé diskutující neplatí.

Od stupínku zní takřka plačtivé argumenty o tom, že děti budou zanedbané. Učitelky v mateřských školách přijdou o práci. Děcka nedostanou pořádně najíst. Síť mateřských školek, jimiž jsme se za komunismu pyšnili před celým světem, bude zdecimována. Prý to pomůže jen některým rodinám. Argumentuje se nám rádoby vědeckými výzkumy, a to zcela nesrozumitelně.

Hrůza.

Ale teď pozor!

Ještě před rokem by debata skončila tím, že by byl rozumný zákon (byť ne bezchybný) pod různými záminkami odložen, vrácen k přepracování či něco podobného. Tato sněmovna ho přes absurdní námitky velkou většinou poslala do dalšího zákonodárného procesu. Je tedy takřka stoprocentní naděje, že do léta bude definitivně schválen.

Bouři nesmyslných řečí přežiju ve sněmovně rád ještě tisíckrát, když bude konec dobrý.