Horliví vlastenci klnou z tribun islámu a tráví čas na náměstích. Zbytečně.
Mohamed za nic nemůže, jako Ježíš nemůže za inkvizici, Marx za gulagy a Nietzsche za Auschwitz. Všechno vězí ve frustrátech, kteří si najdou svého gurua.
Náboženství, vlastenectví nebo revoluci můžeme brát coby myšlenkové konstrukce kavárenských povalečů. Jako takové jsou velice zábavné a nebýt jich a smyslné lásky, nebylo by literatury ani dramatu.
Nebezpečnými se stávají až když se jich zmocní samozvaní guruové, kteří najdou davy frustrátů.
V současné Evropě se mluví o nebezpečí islámu. Ve skutečnosti jsou nebezpeční jen pitomí zfanatizovaní frustráti. Stejně by mohli být excitováni myšlenkami křesťanství, svržení buržoazie či rozšiřování životního prostoru.
Běžný člověk není naprogramován na zabíjení a obětování života, kdykoliv se ale může stát vraždícím strojem. Nestane se jím zčásti proto, že se řídí jakýmsi pocitem etiky. Zčásti pak proto, že hledá štěstí a věří, že ho může nabýt rozumnějším způsobem, než je vraždění bližních.
Čím víc je ale těch, kdo nevěří v to, že mohou dosáhnout štěstí jinak, tím větší je nebezpečí válek a teroru. Moderní západní společnost vytvořila v dějinách ojedinělou oázu. Prakticky každý člověk má život ve svých rukou. Spravedlnost a vzdělání jsou dostupné každému. Materiální blahobyt se liší pouze kvalitativně. Když jste poctivý zaměstnanec máte se stejně jako miliardář. Baže vskutku. Oba máte dům, auto, televizi, počítač, ledničku, jezdíte na dovolenou k moři. Miliardář to má o něco dražší, ale funguje to stejně.
A ostatně, máte slušnou šanci, že se milionářem stanete sám.
Francouzští atentátníci ale v tenhle ideál nevěřili. Od počátku se cítili válcováni společností, svou vlastní neschopností a pitomostí. Někomu stačí zapálit auto, aby si vybil vztek. Frustrát se zvrhlejšími ambicemi někoho zavraždí nebo se stane gauleiterem. K tomu ale musí mít svého gurua.
Tak kdysi němečtí frustráti, zdeptaní prohrou ve válce, pohrdáním světa a zejména chudobou zapomněli na slušné vychování a místo do turnérských grup či buršáckých spolků vstupovali masově do SS a SA.
Muslimský a zejména arabský svět je v mnohém frustrován. Navzdory obrovskému zlatému dešti z nebe se v ničem západu nevyrovná. Nevede v technice ani v kultuře. A co víc, muslimové se navzájem vraždí a jdou od porážky k porážce. Pět miliónů Izraelců drtí armády stamiliónů.
Mnozí muslimové hledají štěstí v Evropě. Ta jim dává novou šanci. Většina se jí chopí. Ale ze zlomku jejich dětí rostou frustráti, kteří dvojnásobně pociťují méněcennost.
A jako kdysi němečtí výrostci našli svého gurua, který hlásal myšlenky ještě o dost bizarnější než je válečnický výklad islámu, i oni nacházejí své guru. Ten německý byl knírkatý pán, co se ksichtil jako herec a křičel jak protržený. Ti muslimští jsou chlapíci v turbanech divoce koulející očima a mrskající vousisky jako Hadži Halef Omar.
Frustrátům se dostává ujištění, že jejich život dosáhne vyššího smyslu, když zabijí někoho jiného, čímž bude nastolen nový řád. Třeba až za dlouho, ale oni budou hrdiny. Bez práce a talentu a sebeodříkání je čeká úžasná kariéra. Od blbého kluka z předměstí urazí jediným výstřelem cestu k uctívanému mučedníku.
Lhostejno, kdo jim tuhle kariéru nabízí. Jestli ten s knírem, ten v turbanu nebo plešoun s rudou hvězdou na čele.
Společnost lidí, kteří nechtějí zabíjet a chtějí žít své pokojné sny, má dva způsoby obrany. Jednak musí dávat příležitost opravdu všem, aby bylo frustrátů co nejmíň. A proti těm, kteří už vzali do ruky zbraň s úmyslem ublížit, co nejtvrději zakročit.
A guruové? Bez frustrátů jsou to jen neškodní mudrlanti. Oni si příliš váží svých zadků na to, aby sami vzali pušku. Potřebují pitomce, kteří nechtějí pracovat a věří, že dosáhnou smyslu života tím, že života zbaví někoho jiného.
Evropa už dlouho udržuje podkritické množství frustrátů. Teď ale počet nebezpečně roste.
